Arginin [g]
Skupina nutrientů: | Aminokyseliny |
Popis nutrientu: | L-arginin je začleněn do tkáňových bílkovin, a je vyžadován pro syntézu dalších aminokyselin, polyaminů a kreatinu, stejně jako i pro detoxikaci amoniaku skrz močový cyklus (Rodwell, 1990). Jedná se o neesenciální glykogenní aminokyselinu, syntetizovanou v příslušném množství z močovinového cyklu meziproduktu ornithinu. Ornithin, naopak, může být syntetizován z prolinu a případně z glutamátu (Brunton a kol., 1999). Nicméně, u dětí s vrozenými vadami syntetázy argininsukcinické kyseliny nebo argininosukcinázy, obou enzymů močovinového cyklu, je arginin nepostradatelnou aminokyselinou s požadovanou denní suplementací (Brusilow a Horwich, 1989). Vyskytuje se ve všech bílkovinách v množství 3-6 % (průměrný obsah je 4,7) zvláště vysoký obsah argininu mají basické proteiny protaminy rybího mlíčí. Z běžných potravin jsou jeho bohatým zdrojem arašídy a jiné olejniny (až 11 %). Na základě dat distribuce příjmu z let 1988-1994 (NHANES III), je denní příjem argininu z potravin a doplňků pro všechny genderové skupiny populace přibližně 4,2 g / den (Příloha Tabulka D-3). Muži ve věku 51 až 70 let mají nejvyšší zjištěný příjem na 99. percentilu 10,1 g / den. |
Nedostatek: | |
Nadbytek: | |
Diabetologie: |
Doporučené denní dávky
DDD - Arginin [g] | Muži | Ženy |
Doporučená dávka | 4.2 | 4.2 |
Doporučená min. dávka | ||
Doporučená max. dávka | ||
Doporučená dávka na kg hmotnosti | ||
Doporučená min. dávka na kg hmotnosti | ||
Doporučená max. dávka na kg hmotnosti |
DDD - Arginin [g] | Muži | Ženy |
Doporučená dávka procent energie | ||
Doporučená min. dávka procent energie | ||
Doporučená max. dávka procent energie | ||
Doporučená dávka na MJ | ||
Doporučená min. dávka na MJ | ||
Doporučená max. dávka na MJ |
Poznámka editora: | |
Použitá literatura: | Dietary Reference Intakes for Energy, Carbohydrate, Fiber, Fat, Fatty Acids, Cholesterol, Protein, and Amino Acids (Macronutrients) (2005), National Academy of Sciences. Institute of Medicine. Food and Nutrition Board.
J. VELÍŠEK a J. HAJŠLOVÁ - Chemie potravin I., 3. vydání, 2009, 579 s., nakladatelství OSSIS. |
Online zdroje: |
Články: