Kokosový tuk z pohledu výživy
V poslední době se v tisku a po internetu šíří informace o někdy až zázračné zdravotní prospěšnosti konzumace kokosového tuku. Mnoho lidí těmto informacím uvěřilo a kupují kokosový tuk, který je dražší než jiné běžné tuky, především v prodejnách se zdravou výživou. Podívejme se na některá fakta, která se v souvislosti s kokosovými tukem objevují.
Kokosový tuk tvoří převážně nasycené mastné kyseliny. Kokosový tuk obsahuje okolo 90 % nasycených mastných kyselin, kterých máme v naší stravě nadbytek a měli bychom jejich konzumaci omezovat. Na obhajobu kokosového tuku bývá často používán argument, že nasycené mastné kyseliny mají převážně střední délku řetězce, a proto nemají negativní vliv na zdraví. Dominantní nasycenou mastnou kyselinou kokosového tuku je kyseliny laurová s 12 uhlovodíky v molekule. Kokosový tuk jí obsahuje 44-51 %. Ta však podle řady zdrojů mezi mastné kyseliny se střední délkou řetězce nepatří. Rovněž Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA ji řadí mezi mastné kyseliny s dlouhým řetězcem. Kyselina laurová zvyšuje hladinu celkového i LDL-cholesterolu, podobně jako kyselina palmitová (16 uhlíků) nebo myristová (14 uhlíků). Na druhou stranu je pravda, že zejména kyselina laurová zvyšuje hladinu „hodného“ HDL-cholesterolu, což je pozitivní vlastnost. Tím se negativní účinek konzumace kokosového tuku částečně kompenzuje. Mastné kyseliny se střední délkou řetězce (6-10 uhlíků) hladinu krevních lipidů neovlivňují, ani se neukládají v tukových tkáních, na rozdíl od kyseliny laurové. V tukových tkání obyvatelů ostrova Tokelau, kteří mají vysokou konzumaci kokosového tuku, se nachází okolo 10 % kyseliny laurové, další důkaz, že kyselina laurová k mastným kyselinám se střední délkou řetězce nepatří.
Obyvatelé ostrovních států netrpí kardiovaskulárními onemocněními
Vyšší konzumace nasycených mastných kyselin zvyšuje hladinu cholesterolu. Vyšší konzumace ryb, zeleniny a ovoce, stejně jako nízká konzumace živočišných tuků působí opačně. Výskyt kardiovaskulárních onemocnění snižuje i dostatek pohybu. To vše je charakteristikou životního stylu domorodých obyvatel. Měřené hladiny cholesterolu u mužů ostrova Tokelau nejsou vysoké, pohybovaly se v rozmezí 4,8 – 5,7 mmol/l i při velmi vysokém příjmu nasycených mastných kyselin (47% z celkového příjmu energie). Obyvatelé sousedního ostrovního státu Pukapuka s příjmem nasycených mastných kyselin 26 % z celkového příjmu energie, měli hladiny cholesterolu u mužů nižší o 1 mmol/l. Hladiny celkového cholesterolu v krvi byly u této populace zcela v normálu. Vysoká konzumace kokosového tuku nemusí vést nutně ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění za předpokladu, že celková skladba stravy a životní styl nevedou ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi.
Kokosový tuk a diabetes
Na internetu se dočteme: „Zdravé tuky v kokosovém oleji mají hrát zásadní úlohu při regulaci krevního cukru. Kokosový tuk zpomaluje proces trávení a zajišťuje rovnoměrný přísun energie při současném snížení celkového glykemického indexu daného pokrmu. Kombinací kokosového tuku se sacharidy v rámci jednoho pokrmu dochází k pomalejší přeměně sacharidů na glukózu a hladina cukru v krvi zůstává déle bez větších změn i po jídle. Oleje tvořené mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem mohou snižovat schopnost buněk absorbovat glukózu z krve a tím přispívat ke vzniku inzulinové rezistence a vzniku diabetu.“ Snižování hodnoty glykemického indexu pokrmu po přídavku tuku je však známou skutečností, která není jen vlastností kokosového tuku. Fluidita a permeabilita buněčných membrán pro transport živin včetně glukózy je dána mimo jiné dostatečným příjmem esenciálních mastných kyselin, které v kokosovém tuku chybí. Blokování absorpce glukózy mohou způsobovat např. transmastné kyseliny, což však s kokosovým olejem vůbec nesouvisí. Prevalence výskytu diabetu u dnešní populace ostrova Tokelau patří k nejvyšším na světě, podle statistik WHO činí okolo 30 %. Z toho je zřejmé, že ani kokosový olej, který je v této populaci ve větší míře stále konzumován, nezachránil obyvatelstvo ostrova od této neinfekční nemoci hromadného výskytu.
Kokosový tuk, Alzheimerova choroba a vliv na tělesnou hmotnost
Kokosový tuk údajně pomáhá nemocným s Alzheimerovou chorobou. Osoby trpící demencí mají sníženou schopnost využívat glukózu, která je hlavním palivem pro činnost mozku. Náhradním zdrojem energie mohou být v tomto případě ketosloučeniny, které vznikají metabolismem tuků s mastnými kyselinami se střední délkou řetězce v játrech. Odlišný způsob metabolismu mastných kyselin se střední délkou řetězce bývá spojován i s vlivem na tělesnou hmotnost. Používají-li se tuky se střední délkou řetězce pro účely klinické výživy, potom tyto preparáty jsou na bázi kyseliny kaprylové a kaprinové s 8 a 10 uhlíky v řetězci. Tyto přípravky lze získat např. frakcionací kokosového tuku, zastoupení mastných kyselin je však zcela odlišné. Jak se mimo jiné můžeme dočíst na stránkách sdružení pacientů trpících Alzheimerovou chorobou, neexistuje žádná klinická studie, která by prokazovala prospěšné účinky kokosového tuku pro pacienty trpící touto chorobou.
Kokosový tuk a antimikrobiální účinky
Kokosový tuk má vysoký obsah kyseliny laurové, která má antivirové, antibakteriální a antiprotozoální (proti prvokům) účinky. V organizmu je účinný její monoglycerid (monolaurin). Bylo zjištěno, že monolaurin působí tím, že poškozuje lipidovou vrstvu pokrývající viry způsobující např. chřipku, HIV, herpes aj., patogenní bakterie včetně Listeria monoctogenes a Helicobacter pylori a protozoa jako je Giardia lamblia. Antimikrobiální účinky mastných kyselin případně z nich odvozených sloučenin jsou známy již dlouhou dobu. Mezi nejúčinnější patří kyselina laurová nebo její estery jako monolaurin, účinné jsou i jiné. Kyselina laurová a její estery s polyoly včetně glycerolu (monolaurin) mají inhibiční účinky i na mikroorganizmy přítomné v potravinách. Většina studií zabývajících se antimikrobiálními účinky těchto komponent však probíhala v modelových systémech in vitro a týkala se izolovaných látek. Vzhledem k omezenému výskytu a transportu kyseliny laurové nebo monolaurinu jako individuálních komponent v organizmu, jsou antimikrobiální účinky těchto látek souvisejících s přímou konzumací kokosového tuku velmi diskutabilní.
Závěr
Kokosový tuk rozhodně nepatří mezi superpotraviny. Dlouhodobá orientace na kokosový olej jako výhradní zdroj tuku nebo v kombinaci se skrytými tuky živočišného původu by navíc skončila deficitem esenciálních mastných kyselin. Na druhou stranu podle některých hledisek jako je vliv na poměr celkový/HDL-cholesterol, vychází kokosový tuk lépe než některé jiné tuky, které mají nižší podíl nasycených mastných kyselin. Takto hodnotí kokosový tuk i jeden z nejuznávanějších odborníků z oblasti vlivu výživy na zdraví prof. Walter Willet z Harvardské university: „Nemyslím si, že kokosový olej je stejně zdravý jako jiné rostlinné oleje (například olivový nebo sójový), které převážně obsahují nenasycené mastné kyseliny, a proto oba snižují LDL- a zvyšují HDL-cholesterol. Speciální účinek na zvýšení hladiny HDL-cholesterolu může u kokosového oleje představovat to "méně špatné" než je vysoký obsah nasycených mastných kyselin. Kokosový tuk nepředstavuje tu nejlepší volbu mezi mnoha dostupnými oleji z hlediska snížení rizika onemocnění srdce“.