Fruktóza nebo glukóza?

Je fruktóza vhodnější ke konzumaci než glukóza? To je otázka, se kterou se často setkáváme. Fruktóza (cukr ovocný) i glukóza (cukr hroznový) patří mezi monosacharidy. Cukr řepný nebo třtinový (sacharóza) je disacharid tvořený právě z glukózy a fruktózy. Molekula disacharidů je příliš velká na to, aby mohla procházet buněčnou stěnou a organismem byla následně využita. Nejdříve se musí v tenkém střevě rozštěpit na základní jednotky – monosacharidy a teprve potom může být vstřebána. Následný metabolismus glukózy a fruktózy se zásadně liší.

Glukóza představuje pro organismus hlavní zdroj energie. V momentě, kdy se glukóza dostane do krevního řečiště, hormon inzulín vysílá signál buňkám, aby glukózu vstřebaly a následně využily. Veškeré tkáně v organismu jsou schopny zpracovat glukózu jako zdroj energie. Část glukózy, která není bezprostředně využita, se ukládá ve formě glykogenu jako zásobní zdroj energie. Glykogen je polysacharid složený z molekul glukózy, je k dispozici ve svalech a játrech jako zdroj rychlé energie. Mezi hladinou glukózy v krvi, její přeměnou na energii a glykogenezí (tvorbou zásobního glykogenu) se utváří neustálá rovnováha. Jaterní glykogen udržuje stabilní hladinu krevního cukru zvláště při hladovění, svalový glykogen je okamžitě využitelný ke svalové práci jako bezprostřední zdroj energie. Určitý podíl glukózy, který není využit jako zdroj energie nebo zásobního glykogenu, při její konzumaci v nadbytku, se mění na tuky, které se následně ukládají do zásob a tím přispívají k rozvoji nadváhy a obezity.

Metabolismus fruktózy probíhá v játrech, je nezávislý na inzulinu. Proto byla fruktóza doporučována jako cukr vhodný pro diabetiky. Fruktóza má nízký glykemický index. Pokud bychom se drželi jen tohoto kritéria, měla by být fruktóza vhodnou složkou potravy pro diabetiky. Naši prapředci konzumovali fruktózu převážně v ovoci a k její vysoké konzumaci nedocházelo. Rovněž sacharóza v čisté formě nebyla našim prapředkům známá. Zvýšená spotřeba sacharózy a různých sirupů, kde je fruktóza rovněž přítomna (někdy i v převaze nad glukózou), vedla k výraznému zvýšení příjmu fruktózy a cukrů obecně. Fruktóza při nadměrném příjmu není využita jen jako zdroj energie. Dochází ke zvýšené syntéze mastných kyselin a tuků, což může mít negativní vliv na zdraví. Vznikají aterogenní lipoproteinové částice. Vyšší koncentrace mastných kyselin v krvi může vést k rozvoji inzulinové rezistence a ke vzniku diabetu 2. typu. Může docházet ke ztukovatění jater. Místo, aby fruktóza byla pro diabetiky prospěšná, může naopak její nadměrný příjem rizika rozvoje některých onemocnění i zvyšovat. Vyšší konzumace fruktózy bývá spojována i s rozvojem hypertenze. Fruktóza na rozdíl od glukózy nenavozuje pocit sytosti, což může vést ke zvýšené konzumaci potravin či nápojů obsahujících fruktózu, problematické jsou například nápoje s vyšším obsahem fruktózy.

Rozřešení otázky, který z cukrů je vhodnější ke konzumaci, spočívá však v jejich umírněné konzumaci. Pokud jsou dodržována doporučení pro příjem přidaných cukrů do 50 g, nepředstavují glukóza ani fruktóza žádná zdravotní rizika, problém nastává až při jejich nadměrném příjmu.