Jsou náhradní sladila prospěšná?

Doc. Ing. Jiří Brát, Csc.


V poslední době se množí debaty, zda používat či nepoužívat "náhradní" sladidla. Sladidla mají své zastánce, ale i odpůrce. Jedna rovina debaty se týká bezpečnosti sladidel. Přestože se objevuje řada názorů o tom, že náhradní sladidla způsobují zdravotní problémy, včetně i potenciálně možného výskytu rakoviny, vědecké studie to nepodporují. Hodně se diskutuje např. o aspartamu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) publikoval v prosinci 2013 revidované posouzení bezpečnosti tohoto sladidla. Podle něj je aspartam bezpečný pro běžnou populaci, přijatelná denní dávka byla stanovena na 40 mg/kg tělesné hmotnosti a den. Není však vhodný pro pacienty trpící fenylketonurií a tato varovná věta musí být uvedena na všech produktech s tímto sladidlem.

Otázkou však zůstává, zda používání "náhradních" sladidel přináší všeobecný prospěch. Zde už vědecké studie tak jednoznačné nejsou. Sladidla mají většinou významně nižší energetickou hodnotu než cukry. Jejich záměna za cukry v rámci jedné potraviny tedy vede k výraznému snížení příjmu energie, což by například při hubnutí mohlo být velmi výhodné. Studie sledující redukci hmotnosti při použití náhradních sladidel však nepřinášely vždy očekávané výsledky. Někdy byly výsledky dokonce negativní. Některé epidemiologické studie dokumentují u osob s častější konzumací náhradních sladidel vyšší výskyt metabolického syndromu, hypertenze, diabetu 2. typu či kardiovaskulárních onemocnění. Ukazuje se, že "náhradní" sladidla mohou ovlivňovat chuťové receptory a lidé později po využití sladidel doplní energetický příjem z jiných zdrojů. Tento fakt může být ovlivněn i psychikou, člověk, v domnění že ušetřil energii použitím sladidla místo cukru, si následně dopřeje jinde a ušetřenou energii až několikanásobně převýší konzumací jiného nevhodného jídla.

Nejedná se tedy o přímé negativní působení "náhradních" sladidel, ale o zprostředkovaný efekt. Změny chuťových preferencí mohou také negativně ovlivňovat žádoucí stravovací návyky. Člověk si zbytečně zvyká na intenzívní sladkou chuť a ovoce se potom může zdát nedostatečně sladké a zelenina nemusí chutnat vůbec, což může vést k poklesu jejich konzumace. Hlavním cílem by mělo být sladké chuti odvykat (resp. si na ní vůbec nezvykat) a nikoli cukr nahrazovat jiným sladidlem. Pokud však sladkou chuť vyžadujeme, tak nám sladidla v rozumné míře mohou pomoci a uchránit nás před zbytečným příjmem cukru a prázdných kalorií. Opět se tedy dostáváme k tomu, že se vše odvíjí od celodenního jídelníčku a pokud nebudeme cukr ušetřený v potravině se sladidlem nahrazovat jinde, tak mohou být sladidla i přínosem.